الشرح

Usámovi Ibn Zajdovi (ať je s ním Bůh spokojen) bylo řečeno: Nepůjdeš k ‘Uthmánovi Ibn ‘Affánovi (ať je s ním Bůh spokojen) a nebudeš s ním mluvit o pokušení (sporech), které vzniklo mezi lidmi, a snažit se ho zažehnat? A on jim řekl, že s ním mluvil v soukromí a žádal ho o prospěch a nevyvolávání pokušení (sporů) a jeho záměrem bylo, že nechtěl veřejně kárat panovníka před lidmi a být příčinou urážení chalífy, což je otevření dveří pokušení (fitna) a zlu, a on nechce být prvním, kdo je otevře. A poté Usáma (ať je s ním Bůh spokojen) řekl, že dává rady panovníkům soukromě a nikomu nelichotí, i kdyby to byl panovník, a ani jim nepochlebuje a nechválí je falešně do tváře, a to poté, co slyšel Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) říci, že v soudný den bude přiveden muž a vhozen do ohně, až mu z břicha kvůli velkému vedru a těžkému trestu vyhřeznou střeva, a bude s nimi chodit dokola, jako chodí osel okolo mlýnského kamene, a shromáždí se okolo něj lidé ohně a zeptají se ho: Ty, copak jsi nepřikazoval vhodné a nezakazoval zavrženíhodné? A on řekne: Přikazoval jsem vhodné, ale nedělal jsem ho, a zakazoval jsem zavrženíhodné, a dělal jsem ho.