إعدادات العرض
„Dobro jsou dobré mravy a hřích je to, co tíží tvoji hruď a nechceš, aby to lidé zjistili.”
„Dobro jsou dobré mravy a hřích je to, co tíží tvoji hruď a nechceš, aby to lidé zjistili.”
An-Nawwás Ibn Sim‘án Al-Ansárí (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: Zeptal jsem se Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) na dobro (zbožný skutek) a hřích a řekl: „Dobro jsou dobré mravy a hřích je to, co tíží tvoji hruď a nechceš, aby to lidé zjistili.”
الترجمة
العربية বাংলা Bosanski English Español فارسی Bahasa Indonesia Tagalog Türkçe اردو 中文 हिन्दी Français Hausa Kurdî Português සිංහල Русский Nederlands Tiếng Việt অসমীয়া ગુજરાતી Kiswahili پښتو മലയാളം नेपाली Magyar ქართული తెలుగు Македонски Svenska Moore Română Українська ไทย ಕನ್ನಡ मराठी ਪੰਜਾਬੀ دری አማርኛ ភាសាខ្មែរ Lietuvių O‘zbek Malagasy Yorùbá தமிழ் Azərbaycan Oromoo Wolofالشرح
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) byl tázán a na dobro a na hřích a řekl: Největším dobrem jsou dobré mravy, vůči Bohu je to bohabojnost a vůči ostatním stvořením je to neškodit, nehněvat se, usmívat se, hezky mluvit, udržovat rodinná pouta, být hodný, milý, dobře se chovat a hezky se přátelit. Zatímco hřích je to, co tíží duši z věcí, které jsou pochybné a není jim otevřená hruď a srdce o nich cítí pochybnost a strach, že by to mohl být hřích, a člověk si to nepřeje ukázat, protože je to pro nejlepší a dokonalé lidi ošklivé, protože člověk přirozeně chce, aby v něm ostatní viděli dobro, a pokud nechce, aby někdo znal jeho čin, znamená to, že tento čin je hřích a není v něm žádné dobro.فوائد الحديث
Nabádání k dobrým mravům, protože dobré mravy patří mezi největší druhy dobra.
Pravda a faleš se nemohou věřícímu splést, naopak pozná pravdu podle světla, které má v srdci, a uteče od falše a bude ji odmítat.
Mezi znaky hříchu patří nepokoj v srdci a tíže a že si člověk nepřeje, aby to někdo zjistil.
As-Sindí řekl: Toto se týká věcí, o kterých jsou pochyby a lidé neví, zda jsou správné nebo ne, ale to, co je nařízené a není žádný důkaz, který ukazuje opak, to patří do dobra a stejně tak to, co je zakázané, je hřích a není třeba se v těchto věcech ptát srdce a cítit klid.
Tímto hadíthem jsou osloveni ti, kteří mají zdravou přirozenost, ne ti, kteří mají převrácená srdce, která neznají dobro a neodmítají zlo, kromě toho, co odpovídá jejich touhám.
Řekl At-Tíbí: říká se, že dobro v tomto hadíthu je vysvětlováno mnoha významy, v některých místech je vysvětleno jako to, v čem cítí duše i srdce klid, jindy je vysvětlováno jako víra, jindy jako to, co tě přibližuje k Bohu a zde je vysvětlováno jako dobré mravy. A dobré mravy jsou vysvětlovány jako snášení ubližování, nehněvání se, usmívání se a dobré mluvení a všechny tyto významy jsou si podobné.