Slyšíš volání k modlitbě?” A on řekl: „Ano," a tak mu řekl: „Tak ho vyplň!”

Slyšíš volání k modlitbě?” A on řekl: „Ano," a tak mu řekl: „Tak ho vyplň!”

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že k Prorokoví (ať mu Bůh žehná a dá mír) přišel slepý muž a řekl: „Posle Boží, nemám nikoho, kdo by mě odvedl do mešity," a zeptal se Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír), zda by mohl mít úlevu a modlit se doma. Prorok mu to povolil, ale když se otočil, znovu si ho zavolal a řekl: „Slyšíš volání k modlitbě?” A on řekl: „Ano," a tak mu řekl: „Tak ho vyplň!”

[Sahih/Authentic.] [Muslim]

الشرح

K Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír) přišel slepý muž a řekl: „Posle Boží, nemám nikoho, kdo by mi pomohl a odvedl mě do mešity, abych se tam mohl pomodlit pět denních modliteb," a chtěl, aby mu Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) dal úlevu a mohl se modlit doma a nemusel se modlit společnou modlitbu. Prorok mu to povolil, ale když se otočil, znovu si ho zavolal a řekl: „Slyšíš volání k modlitbě?” A on řekl: „Ano," a tak mu řekl: „Tak ho vyplň tím, že se půjdeš pomodlit."

فوائد الحديث

Povinnost modlit se společnou modlitbu, protože úleva (ruchsa) je pouze v případě povinných věcí.

Slova „tak ho vyplň” pro toho, kdo slyší volání k modlitbě, dokazuje povinnost společné modlitby, protože každý rozkaz znamená povinnost, pokud není jiný důkaz, že tomu tak není.